Rutinu vám v novém roce pomůže nastavit genetika

• 09.02.2026
• Krása

Chcete si letos nastavit rutinu, která vydrží déle než jen do února? Novoroční předsevzetí bývají plná odhodlání, ale jeden striktní režim zkrátka nesedí všem. Každý organismus reaguje jinak, a právě tady mohou hodně napovědět genetické predispozice. Genetické testování vám může pomoci zpřesnit jídelníček, životní styl i preventivní kroky tak, aby skutečně odpovídaly vašemu tělu.

Ačkoliv se na genetiku často vymlouváme, faktem je, že vrozené rozdíly mezi jednotlivci opravdu ovlivňují, jak reagujeme na různé podněty. Genetické predispozice mohou hrát roli v tom, jak tělo zpracovává živiny, vitaminy a minerální látky, jak zvládá stres, jak odbourává škodliviny či návykové látky nebo jaký dopad má pohyb na naše zdraví. V praxi to znamená, že neexistuje jedna univerzální rutina. Pro každý organismus může vypadat úplně jinak.

„Genetické predispozice jsou v podstatě podklady, podle kterých naše tělo funguje. A u každého je toto vrozené nastavení jiné. Máme v těle asi 20 tisíc genů, podle kterých je naše tělo postavené a funkční. V těchto genech máme ale každý mnoho malých a občas i větších změn, jež způsobují rozdíly mezi jednotlivými lidmi. A to nejen co se týče vzhledu, ale také rizika rozvoje nemocí a působení rizikových a protektivních faktorů. Takže abychom dokázali sestavit ideální individuální preventivní plán, jídelníček či suplementaci, potřebujeme otestovat stovky různých genů,“ vysvětluje Mgr. Hana Sládková Kavínová, vědecká specialistka na nutriční genetiku ze společnosti GHC Genetics.

Jak se to může projevit konkrétně? „Záměna v zápisu genu ovlivní funkci nebo množství proteinu, který se podle toho genu tvoří. Zajímavým příkladem je třeba přenašeč kódovaný genem FABP2, který se podílí na vstřebávání tuků ze střeva do krve. Jedna konkrétní častá varianta v tomto genu zvyšuje cca dvojnásobně efektivitu vstřebávání tuků,“ uvádí Sládková Kavínová.

Člověk, který tuto variantu nese, může být zcela zdravý a mít testy v pořádku, ale jen do té doby, než začne přijímat více tuků (především nasycených mastných kyselin). V tom případě u něj začne stoupat hladina krevních tuků a cholesterolu, ale také cukru v krvi, čímž se zvyšuje i riziko nadváhy a dalších metabolických chorob. Pokud však stejná osoba bude konzumovat málo nasycených tuků, a naopak více omega-3 mastných kyselin, do těla se dostane více protektivních látek, které mohou působit protizánětlivě a přispívat ke snížení cholesterolu, krevního tlaku nebo srážlivosti krve.

Odlišné startovní pozice

To vše naznačuje, že s novoročními předsevzetími to rozhodně není tak jednoduché, jak bychom si přáli. Někdo zkrátka dostal do vínku méně rizikových faktorů, jiný jich má více. Druhá skupina se pak musí vyrovnat s větším množstvím doporučení, jak postupovat, aby se riziko rozvoje různých onemocnění neprojevilo. Právě pro tyto lidi může být genetické testování velmi užitečnou pomůckou, protože díky němu získají podrobný návod, na co si dávat pozor, ale také proč. Jde o spolehlivější vodítko než obecná doporučení, která často bez rozlišení radí omezovat sůl, cukr, tuky, laktózu, lepek a mnoho dalších položek.

Typickým příkladem přístupu „dobrý sluha, ale zlý pán“ jsou výzvy k omezování příjmu soli. Hana Sládková Kavínová upozorňuje, že smysl má zejména u určité části populace: „Asi třetina populace nese změny v genech pro kanálky v ledvinách, které vylučují sodík (sůl). Samy o sobě tyto genové varianty žádnou nemoc nevyvolají. Ale u osob, které nesou změněné geny, sůl výrazně zvyšuje krevní tlak i další srdečněcévní choroby. U takového člověka má smysl se v prevenci i při léčbě vysokého krevního tlaku zaměřit na snížení jejího příjmu. Strava s nízkým obsahem soli je však poměrně náročná, a tak nemá smysl tím trápit všechny osoby. U lidí, kteří tyto změny v genech nemají, je totiž vliv soli na tlak jen malý.“

U většiny osob není příčinou onemocnění jedna závažná kauzální varianta, která by nemoc předurčovala jako danou. Pro účinnou prevenci je naopak potřeba vyšetřit větší množství genů, které společně ovlivňují konkrétní zdravotní parametry nebo rizika. Kromě toho sehrává svou roli také epigenetika. Například vitamin D nebo omega-3 mastné kyseliny umí ovlivňovat působení více než 100 genů každý. Demonstruje to i konzumace alkoholu. Někteří lidé si dají každý den panáka a dožijí se přes 90 let. Jiní si dají skleničku, dvě vína denně a už od středního věku řeší reflux, otoky, častá nachlazení, křečové žíly, vysoký tlak nebo poruchy spánku či erekce. Po šedesátce se pak mohou přidat i nádorová či neurodegenerativní onemocnění.

„V tom druhém případě totiž člověk nese takovou kombinaci genových variant, která pro něj činí alkohol velmi toxickou látkou. Tito lidé mají geneticky sníženou aktivitu hlavních enzymů odbourávajících alkohol. Ale jde to zvrátit! Pokud tyto osoby s nevýhodnými genovými variantami ve středním věku alkohol výrazně omezí, opravné mechanismy našeho těla dokážou všechny výše zmíněné obtíže odstranit. Pokud ale člověk nezná své genetické predispozice, neví, že za většinou jeho obtíží stojí třeba jen pár skleniček vína týdně,“ podotýká specialistka na nutriční genetiku z GHC Genetics.

Gen není osud

Jednou z nejzávažnějších civilizačních chorob současnosti je nadváha a obezita. Z velkých genetických studií vyplývá, že pro rozvoj nadváhy a obezity bylo identifikováno více než 500 genů, které k těmto diagnózám určitým dílem přispívají. Když ale vyhodnotíme všechny tyto geny, dostaneme zhruba 15 % z celkového rizika, které určuje, zda skutečně budeme obézní. Zbylých 85 % je zčásti ovlivněno čistě životním stylem a zčásti tím, jak se životní styl s genetickými predispozicemi vzájemně potkává, tedy jejich interakcí. Podobně to platí například pro cukrovku 2. typu, ischemickou chorobu srdeční a další civilizační onemocnění u valné většiny lidí.

O to podstatnější je, že ve všech těchto případech na sobě můžeme efektivně pracovat, pokud máme k dispozici relevantní informace a víme, na co se zaměřit. „Pokud je vyšetření zaměřené na životní styl, tak klient může získat opravdu podrobný návod na to, jak jeho tělo funguje. Dozví se např. zda je změněna potřeba vitaminů a minerálních látek, jak jeho tělo vstřebává tuky ze stravy, jak na něj působí alkohol, lepek nebo sůl, jak detoxikuje cizorodé látky a škodliviny, zda má nějaké potravinové intolerance, nebo jak velký vliv má pohybová aktivita, režim, či stres na jeho tělesnou hmotnost a metabolické civilizační choroby,“ uvádí příklady přínosů genetického testování Hana Sládková Kavínová.

Každé zdravotnické zařízení či laboratoř, které preventivní genetické testy provádí, by podle ní zároveň mělo zajistit, aby klient dobře porozuměl významu výsledků, ideálně v rámci závěrečné konzultace s odborníkem. „Samozřejmě záleží i na osobnosti klienta. Člověk na sobě musí chtít pracovat, musí být ochotný se informacím přizpůsobit. Potom klientovi genetický test nabízí velké množství informací, které mu budou praktickým vodítkem pro udržení si svého zdraví do vysokého věku,“ uzavírá Sládková Kavínová z GHC Genetics.