Hana Zagorová jako žena mnoha talentů nabízí v šansonech krásu a oduševnělost

Už na podzim minulého roku vydal Supraphon vůbec první kompilaci, která je zaměřena výhradně na šansonovou tvorby Hany Zagorové. Dvojalbum, které je nazvané Srdečně, nabízí výběr písní, jež mapují pět dekád jejího šansonového repertoáru od ostravských začátků až po poslední nahrávky z roku 2018. Celá kolekce, která obsahuje dvaatřicet písní, je dostupné jak na 2CD a 2LP, tak v digitálních formátech.

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika, a i když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák. Je to slyšet i na supraphonském dvojalbu, kde tentokrát zaznívají především šansonové a baladické písně. A že jich natočila během padesáti let poměrně dost.

Už v prvních letech její profesionální kariéry ji proslavily tzv. beatové šansony, což byl její typické styl, který spojoval poetiku šansonu s tehdy moderním beatovým zvukem a který pomohla definovat. Dokládají to skladby Obraz smutný slečny (1968), Černý pasažér (1968) a Mrtvá láska (1969), které otevírají první album. Už tehdy, což byla polovina šedesátých let, byla nejen originální zpěvačkou s nezaměnitelným hlasem, ale také interpretkou s výrazným hereckým talentem.

Neskutečnou perlou první desky je šanson On je někdo (1973) stejně jako další převzatá písnička Hany, která Hana Zagorová natočila s vlastním textem poprvé v roce 1969, nicméně tady je nahrávka z roku 1979. Mimochodem ze 32 písní na dvojalba je autorkou dvanácti textů. Přitom na dvojalbu jsou i další výborné texty od Zdeňka Rytíře (Vím málo, Mys dobrých nadějí), Pavla Vrby (Dávám kabát na věšák, Dáma s diplomem), Pavla Žáka (Kapky), Jiřiny Fikejzové (Co stalo se stalo), Michala Horáčka (Bourá se dům, Beránek), Jiřího Březíka (Každý jednou zaplatí) Radůzy (Anděl strážný) nebo Ondřeje Brzobohatého (O lásce).

Melodie k těmto poetickým písním psali renomovaní skladatelé Drahoslav Volejníček, František Trnka, Karel Svoboda, Jiří Zmožek, Bohuslav Ondráček, Petr Malásek, ale i v jednom případě Karel Vágner, Tomáš Kympl a již zmiňovaní Ondřej Brzobohatý a Radůza. Jednou z nejlepší skladeb je písnička Tak ty ses vrátil, která je dílem Jaroslava Wykrenta, ale mám rád i Beránka či skladbu Vím málo, jejímž autorem je Billy Joel, a další převzaté šansony, často původem z Itálie, Francie nebo Polska.

Možná mě mrzí jen jedna věc, a to, že na dvojalbu není jediná skladba Vítězslava Hádla, který napsal během let Haně Zagorové nejen řadu hitů, ale i skvělých šansonů jako Cesta ke štěstí, Melodram, Vlaštovčí hnízdo či Jsi mrtvá sezóna…

Výběr pro dvojalbum Srdečně připravil producent a dlouholetý spolupracovník Zagorové Luboš Kříž, který kolekci sestavil tak, aby vystihla šíři i hloubku jejího šansonového odkazu. Od prvních rozhlasových nahrávek v Ostravě, přes slavnou éru s Karlem Vágnerem až po poslední studiové práce s Danielem Hádlem (O lásce, Tygr v hotelu, Možná jsem zakletá, Anděl strážný, Cizí) – každá skladba je důkazem její výjimečnosti.

Kariéra zpěvačky Hany Zagorové (1946 – 2022) zkrátka neměla chybu, a i když najednou tiše odešla, myslím, že se bude ještě dlouho vracet. Jako žena mnoha talentů nabízela krásu a oduševnělost, která jen tak nepomine a stále zůstává. A nejen v písničkách.

Robert Rohál

Foto Supraphon, Otto Dlabola a Robert Rohál