Olomouc jsem měla vyhlídnutou už nějakou dobu před vyhlášením konkurzu, říká Iva Kruntorádová

Mladinká tvář a svěží vítr olomouckém jevišti. Tak bych v jedné větě charakterizoval půvabnou Ivu Kruntorádovou, novou členku činoherního souboru Moravském divadla Olomouc. A i když jsem ji viděl ve dvou inscenacích, šlo o hry Konečně jsi doma aneb Papírové mausoleum a Kati, překvapila mě vrozeným talentem a hereckým umem. Navíc je cítit a vidět, jak si jeviště užívá. O to víc se těším na připravovanou inscenaci Zvoník u Matky Boží, kde mladá herečka vytvoří postavu Esmeraldy. Očekávaná premiéra by měla proběhnout 13. února.

I když jste v angažmá v Moravském divadle Olomouc poměrně krátký čas, už máte za sebou pěkné role. Která je ta, kterou máte nejradši?

Momentálně jsem celkem ve třech hrách a tu čtvrtou připravujme. Musím říct, že si úplně nedokážu vybrat. Každá z rolí má něco do sebe a každá je v něčem jiná a zajímavá. Ale možná vyberu Dorku z Konečně jsi doma a to proto, že to tady byla moje první role a mám k ní i k celému zkoušení moc krásné vzpomínky.

Jak se cítíte v tak velkém, krásném a slavném divadle?

Velmi dobře! Já jsem měla Olomouc vyhlídnutou už nějakou dobu před vyhlášením konkurzu. Ráda jsem se chodila dívat na představení, líbily se mi výkony herců a celkově to byla taková úplně jiná atmosféra než například v ostravských divadlech. Když jsem pak dostala možnost tady hostovat, a nakonec zůstat i ve stálém angažmá, byl to trochu splněný sen. Navíc je tady i lidsky moc dobře a musím říct, že mám to štěstí, že ráda chodím do práce.

A co říkají vaši blízcí, když vás vidí na jevišti? A kdo vám fandí nejvíc?

Moji rodiče jezdí na premiéry, mamka má divadlo moc ráda, táta občas trochu trpí, ale nakonec to zvládá i on. Myslím, že jsou spokojení, že já jsem spokojená, a to je pro ně hlavní. Zrovna oni jsou v tomhle uměleckém směru moje největší podpora už od malička, a v tomhle mám obrovské štěstí. A samozřejmě mám velkou podporu i ze stran kamarádů, ať už tady z Olomouce, tak i z Ostravy.

Dostala jste roli Esmeraldy v chystané inscenaci Zvoník u Matky boží. Těšíte se?

Ano. Esmeralda by se dala zařadit mezi takové ty vysněné role, ačkoli já jsem nikdy nepočítala s tím, že bych si ji mohla zahrát. Samozřejmě mám k té roli velký respekt, je poměrně náročná, ale doufám že si ji nakonec zamiluju.

Jak vzpomínáte na studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Byla to vaše vysněná škola a kdy vás napadlo, že se chcete stát herečkou? Mimochodem, vy jste rodilá Ostravačka?

Na konzervatoř vzpomínám jen v dobrém, zpětně můžu říct, že lepší školu jsem si nemohla vybrat. Ačkoli vysněná škola to tak úplně nebyla. Původně jsem chtěla studovat zpěv, a to v Praze a do Ostravy jsem podala přihlášku jen tak pro jistotu, navíc na činohru, kterou jsem vůbec dělat nechtěla. Když mě nakonec do Prahy nevzali, ale do Ostravy ano, řekla jsem si, že to prostě půjdu zkusit a při nejhorším za půl roku odejdu, což se nakonec naštěstí nestalo. S tím asi souvisí i moje rozhodnutí stát se herečkou, které se uskutečnilo právě až na konzervatoři, a to někdy ve třetím nebo čtvrtém ročníku s rolí v seriálu Sex O´Clock.

Jinak rodilá Ostravačka nejsem, pocházím z Valašska, ale Ostravu jsem si zamilovala a čas od času ji za domovinu beru.

Máte nějaký mimořádný zážitek z divadla nebo filmu, na který jen tak nezapomenete?

Asi jich pár bude. Vlastně ráda vzpomínám i na ty obecně hezké chvíle, jako když jsme tady hostovaly spolu s Haničkou Piterkovou a každé ráno jsme jezdily vlakem z Ostravy a trávily spolu neskutečně moc času. Nebo když jsme s naší partou ze Sex O'Clock bydleli všichni spolu na hotelu, a když měli plno, tak nás produkce musela ubytovat na tom lepším (čtyřhvězdičkovém), kde byla vana jak malý bazén. A večer jsme všichni chodili do zlínské Kozlovny. Vzpomínám taky na to, jak mi na jednu zimní scénu na ruském kole odmontovali ty ochranná skla okolo, a já se svým strachem z výšek jsem si byla jistá, že tady umřu. Nebo jak jsem si spletla scénáristu Matěje Randára s řidičem z TV Nova, který mě má jen odvézt na místo a nějak moc si chce povídat…

Zůstaňme ještě chvíli u seriálu Sex O'Clock. Jaký ohlas měla vaše role Moniky?

Velmi dobrý musím říct. Nedávno jsem zkoušela počítat svůj screen time a zjistila jsem, že je poměrně malý. O to spíš mám vždy neskutečnou radost, když za mnou někdo přijde a řekne mi, že si mě zapamatoval, že se mu moje role líbila, nebo nejlépe, že se v ní našel a byla mu blízká. Já sama mám roli Moniky neskutečně ráda, myslím že je to jedna z těch rolí, které máte 100% pochopené a přesně víte, jak by se v jaké situaci zachovaly. Tiše doufám, že se k ní budu moct ještě jednou naposledy vrátit, ale to je zatím ve hvězdách.

Co další seriálové či filmové role? Láká vás filmová kariéra?

Určitě láká. Pro mě je to trochu jiný typ herectví, než jaký používám v divadle, ačkoli základ mají stejný. Film je pro mě trochu přirozenější, všechno musí být tak nějak menší, jde vidět každý detail. Baví mě to právě kvůli tomu. Divadlo oproti tomu je velké, hlasité, je to pro mě svým způsobem vždycky výzva, ale i divák a jeho reakce je pro herce k nezaplacení, a to je zase naopak něco, co mi u filmu chybí.

Jako herečka jste vytížená, ale co váš volný čas, když ho máte? Jaké jsou vaše hobby, relax?

Já zatím stále studuji, momentálně tady v Olomouci na FF UP obor historické vědy. Takže co se týče volného času, není ho zrovna moc. Ale jsem ráda, že se nenudím, mám radši když toho mám víc než míň. Jinak se od malička věnuju tanci a snažím se v tom pokračovat i zde, když mám čas. A také zpěvu, ale z toho zůstal už jen domácí koníček. Ze sportů mě baví odmala kickbox, který si i tady příležitostně zopakuju. Teď v zimě miluju jízdu na snowboardu a ráda čtu, v létě naopak ráda cestuju. I když to vlastně kdykoli. Všechno dohromady to beru i jako hobby i jako relax, protože si u těch aktivit nejlépe pročistím hlavu.

Zmiňujete zpěv a tanec. Co muzikál? Chtěla byste i v tomto žánru uspět?

Muzikál je vlastně obor, na který jsem si myslela, že se tenkrát do Ostravy na konzervatoř hlásím. Zavedl mě název hudebně dramatický obor. Když se ukázalo, že se připravuju na činohru, asi si dokážete představit to zklamání. Takže abych odpověděla, dříve jsem si přála uspět v muzikálu. Dnes už to nechávám spíše náhodě a tomu, zda by se nějaká vhodná role objevila, ale sama vím, že můj hlas ani jeho rozsah k tomu není úplně uzpůsobený. Vždycky jsem se radši věnovala žánru popového zpěvu, a to mi zůstalo.

A jaké muzikály máte ráda a jakou hudbu máte ráda ať už muzikálovou nebo popovou?

Co se týče hudby, tak mi přijde, že poslouchám úplně všechno. Prostě podle nálady. Jeden měsíc si v kuse pouštím nějaké muzikálové skladby, tam mám ráda například Anastasii, Hadestown, Fantoma opery, SIX nebo Heathers, což jsou asi z většiny muzikály, které se u nás příliš nehrají, jestli vůbec, jiný měsíc třeba právě pop. V rámci té popové hudby asi nejvíce poslouchám Rock Pop, ale jinak cokoliv, co se mi zrovna líbí.

I když rok 2025 skončil, stejně se vás zeptám, jak jste trávila Vánoce, závěr roku a Nový rok 2026?

Je pravda, že jsem se na Vánoce těšila moc, byl to opravdu takový odpočinek, kdy jsem vlastně skoro nic nedělala. Stejně tak můj letošní Silvestr byl hodně pohodový a myslím, že i dobrý start do Nového roku. Teď když to zase vše začalo, mám pocit, že mám víc energie než před Vánoci a celkově chuť zase pracovat na nových věcech.

Robert Rohál

Foto: archiv Iva Kruntorádová a MDO