Jsem jen „malé kolečko“ v divadelním světě, říká Jan Rychtář
I když znám Jana Rychtáře řadu let z jeviště Národního divadla moravskoslezského Ostrava, zblízka jsem se s ním setkal před třinácti lety na Letní barokní škole v holešovském zámku. Zatímco on tam působil coby pěvec v rámci „mistrovských lekcí“, já jsem v zámeckém prostoru fotil jistou operní divu. A protože měl Honza hodinku pauzu, tak si představte, že mi během fotografování oné pěvkyně neskutečně pomohl. Při aranžování snímků dbal na různé detaily, aby v záběru nic nerušilo a aby byla fotografovaná dáma perfektní, takže tip-ťop.
Jak dlouho jsi spjatý s operním souborem NDMS Ostrava a také by mě zajímalo, jestli máš spočítaný počet inscenací, kde hraješ a zpíváš?
Jako divák od roku 1978, kdy jsem už měl předplatné, aktivně přímo na jevišti od června 1996, kdy jsem účinkoval ve své první ostravské premiéře Čajkovského Pikové dámy, nejdříve jako externí spolupracovník (byl jsem tehdy ještě na plný úvazek bankovní úředník v Komerční bance), po dvou letech na poloviční úvazek a od srpna 1999 už jsem na plný úvazek členem operního souboru.
Během těch let už jsem účinkoval ve všech čtyřech souborech divadla, jako sólista, sbor nebo třeba „jen“ formou nahrávky v činohře Jeana Anouilha Pozvání na zámek. Počet svých vystoupení si počítám od svých začátků v opavském divadle, celkově už jich je přes tři tisíce, k tomu stovky koncertů mimo divadlo s různými sbory, dodnes zpívám jako aktivní člen v Pěveckém sdružení moravských učitelů a sboru Canticum Ostrava, který se věnuje především interpretaci soudobé hudby.
Co všechno obnáší působit v operním sboru? Určitě to nejsou jen zkoušky, představení, koncerty, hostování...
Jsem členem operního sboru, zároveň jsem šéfem skupiny tenorů (tzv. chorovod), předsedou ZO UNIE profesionálních zpěváků ČR. Funkce chorovoda obnáší informovat kolegy o zkouškách na sborovém sále, na jevišti, jakýchkoli změnách, zkouškách kostýmů v krejčovně, zároveň eviduji pracovní dobu kolegů apod.
Kromě toho mám velkou důvěru vedení opery a kolegů, takže jsem využíván jako inspicient a asistent režie představení Operní akademie, které jsou většinou v našem komorním Divadle 12, v loňské sezóně jsem byl inspicient a asistent režie představení barokní opery Händela Caesar v Egyptě v ostravském Divadle Antonína Dvořáka a na festivale Znojmo, nebo jako záskok za nemocné kolegyně jako nápověda, nebo i inspice, což bývá někdy pořádný adrenalin řídit představení, ve kterém sám většinou účinkuji, podle poznámek kolegyně (smích).
Dovedeš si představit, že bys dělal něco jiného?
Prací v divadle jsem si splnil svůj dětský sen, ale... Už během studia vysoké školy jsem musel přerušit studium a půl roku pracoval ve Vítkovických železárnách u vykládání vagónů s uhlím nedaleko vysokých pecí, po absolvování Vysoké školy báňské, ekonomické fakulty jsem pracoval na ředitelství Nové huti, pak konkurzem získal místo v Komerční bance, zároveň jsem celou dobu nejprve od mládí tančil folklór v Souboru slezských tanců a písní Opavica, později jsem byl členem Ostravského filharmonického sboru a po jeho zrušení členem různých amatérských sborů, nebo-li vždy jsem tzv. „seděl na více židlích“ A jak jsem už uvedl i výše, nejen zpívám, ale někdy i napovídám, nebo dělám inspici.
Navíc mám pocit, že jsi v divadle „pečený vařený“... Trávíš tam asi hodně času, je to tak?
To rozhodně ano. Chodím do práce celkem brzy, vypiju kávu, připravím si věci na zkoušku, na představení, zopakuji si některá obtížná místa v notách, naháním některé kolegy, aby přišli včas - však oni ví, koho se to týká (smích).
Které aktuální operní představení pokládáš za jedinečné a které bys doporučil fajnšmekrům?
To je velmi subjektivní, mám rád všechna naše operní představení, paradoxně mám velkou radost z naší společné práce se souborem baletu na Griegově Peer Gyntovi, sbor zpívá ve dvou částech baletu norsky, což byla celkem výzva naučit se nazpaměť (smích).
A tvůj soukromý hudební vkus? Jaká hudba, či styl je ti nejbližší?
Nejsem nějak specificky zaměřený, mám rád každou „dobrou“ hudbu, ať jde o folklór, jazz, baroko, soudobou, když je to ještě spojeno s pohybem, je to bonus navíc. Takové flamenco je velký zážitek
Máš čas zajít a vidět i baletní a činoherní představení?
Často a rád, pokud to jde, snažím se chodit na premiéry všech našich souborů, i na opery, kde sám nezpívám (smích), jsou představení, které jsem viděl i několikrát (muzikál Edith a Malene, činohra Donaha, balet ČistáRadostance...).
Co pěvecká školení či „mistrovské lekce, kterých se asi zúčastňuješ? Napadá mě Letní barokní škola v Holešově...
Chodil jsem soukromně ke kolegům sólistům, obzvláště když mne čekala nějaká větší role, Letní barokní škola má pro mne výjimečný význam, protože tam vždy zpívám kontratenor v altové skupině - a je to nádhera zpívat v poučené interpretaci se specialisty
Jak si udržuješ hlasivky, aby hlas stále zněl a ty byl spokojený? Co je nejdůležitější? A jak to bylo na začátku? Kdo byl tvým pedagogem a mentorem?
Největší základy pěvecké techniky mi dala bývalá sólistka ostravské opery paní Věra Heroldová v rámci Lidové konzervatoře, později jsem hodně získal během zkoušek Vysokoškolského sboru pod vedením profesora Lumíra Pivovarského. Při zpěvu je pro mne důležitý pocit volnosti v hrdle a výrazná výslovnost, která mi pomáhá hlas dostat do prostoru. V poslední době je pro mne omezující chlad, ve studeném kostele ztrácím hlas, musím se vždy hodně obléknout (smích).
Co tvé sólové příležitosti?
Většinou jsem míval hlavně tzv. němé role, takže různé církevní hodnostáře, několik hospodských, parukářů, starostů - jmenuji se přece Rychtář, že jo? (smích), sólo v muzikálu Fantóm Londýna, v činohře Pratchetta Maškaráda, v soudobé hudbě celkem často.
A tvůj aktuální úspěch či radost?
Pořád v nás doznívá úspěšné provedení velmi náročné skladby Luigiho Nona Io, Framento di Prometheo v Praze v divadle X10 na začátku října, účinkovalo nás dvanáct sólistů pod taktovkou našeho sbormistra Jurije Galatenka
Poslední otázka - co Tě čeká a nemine v nejbližší době?
Rozhodně připravovaná premiéra Rossiniho opery Mojžíš a faraón, bude zajímavá nejen francouzštinou, ve které je napsaná, ale i tématem exodu Židů z Egypta a osobou nového, mladého režiséra, se kterým jsme ještě nepracovali, jsem zvědavý na jeho pojetí. A pak poslední premiéra, Prokofjevův Hráč, takže hudebně úplně jiný svět. Ve stejné době nás ještě čeká velký koncert mimodivadelní, provedení Mahlerovy 8. symfonie v Trojhalí a na konec divadelní sezóny budeme někteří účinkovat ve 3 soudobých operách festivalu NODO. Takže žádná nuda (smích).
Robert Rohál
Foto archiv Jan Rychtář
