Návrat k přirozenosti aneb proč barefoot láká a kde děláme chyby
První kroky naboso patří mezi nejsvobodnější momenty lidského dětství. Jak ale stárneme, přibývají nám vrstvy mezi chodidlem a zemí a s nimi i přesvědčení, že komfort znamená co nejsilnější podrážku, zvýšenou klenbu a pevné vedení paty. Přesto se právě návrat k přirozené chůzi těší stále větší oblibě. Lidé si od barefoot obuvi slibují zdravější postoj, silnější nohy i lepší kontakt s terénem. Aby ale přechod proběhl pohodlně a bezpečně, vyplatí se vědět, na co si dát pozor a jak se na změnu postupně připravit.
Bolest chodidel, únava svalů nebo nejistota při výběru obuvi často vedou začátečníky k rychlému závěru, že barefoot zkrátka není pro ně. Ve skutečnosti jde ale nejčastěji o kombinaci příliš rychlého přechodu a špatné volby bot. „Není barefoot jako barefoot. Každý máme totiž odlišný tvar chodidla, což znamená, že každému sedne něco jiného. Bota by měla nohu příjemně a pohodlně obejmout. Nejčastější chybou je proto špatně zvolená velikost i tvar – a málokdo si uvědomí, že i příliš těsná ponožka může efekt barefoot obuvi úplně znehodnotit,“ přibližuje problematiku výběru Mgr. Mirka Najbrtová, certifikovaná fyzioterapeutka a hlavní garantka značky Movero.
Zdánlivé detaily, jako je šířka špičky, nadměrek nebo výška nártu, proto často rozhodnou o tom, zda budou první týdny s barefootem příjemným návratem k přirozenosti, nebo bolestivým překvapením. „Barefoot napodobuje bosou chůzi, kdy se noha skutečně zapojuje a přes receptory ovlivňuje nastavení posturálních svalů, což je přínosem pro náš pohybový aparát,“ popisuje Najbrtová. Právě tato aktivace ale může být pro začátečníky překvapivě náročná.
Hledání rovnováhy
Jakmile přijdeme na to, že barefoot obuv není „speciální typ boty“, ale způsob, jak znovu probudit přirozenou funkci nohou, začíná období, které rozhodne o tom, jak dobře na ni tělo zareaguje. Adaptace však není závod – svaly chodidla reagují na nový typ zátěže postupně, v řádu týdnů až měsíců, a jejich posílení je prokazatelné až při dlouhodobějším nošení.
Nohy zvyklé na pevnou, strukturovanou obuv začnou v minimalistickém prostředí pracovat jinak: aktivují svaly ve větším rozsahu a reagují na povrch, který dříve tlumila silná podrážka. „Pro člověka to může znamenat únavu nebo výraznější vnímání chodidla – signály, že se tkáně přirozeně přizpůsobují. Pokud se ale objeví bodavá, ostrá bolest nebo přetížení určité části nohy, může to naznačovat příliš rychlý postup nebo nevhodnou botu,“ upozorňuje fyzioterapeutka.
Některé potíže mohou souviset i s předchozím zatížením, například s patní ostruhou. „Tam může na začátku dojít ke krátkodobému zhoršení, protože chybí tlumení nárazů. Pomůže nácvik správného odvíjení nohy a individuální kontrola u fyzioterapeuta,“ dodává Najbrtová. Barefoot v takových případech není nevhodný – jen vyžaduje citlivější přístup.
Malá chodidla, velká zodpovědnost
Specifickou kapitolou je barefoot u dětí, jejichž chodidla jsou stále ve vývoji. Boty s dostatkem prostoru pro prsty a flexibilní podrážkou podle výzkumů podporují přirozený vývoj klenby a aktivitu svalů. Malé děti ale často instinktivně stáhnou prsty, takže běžná kontrola prostoru ve špičce nemusí být spolehlivá.
Podle fyzioterapeutky Najbrtové je proto nejspolehlivější ověřit správnou velikost přesným přeměřením dětského chodidla: „Jen tak lze určit, zda má dítě v botě dostatek prostoru pro volný a zdravý pohyb.” Důležité je také hlídat šířku boty a stabilitu v nártové části – příliš úzká či naopak volná bota může negativně ovlivnit jistotu při chůzi i vývoj samotného chodidla.
Strategie? Krůček po krůčku
Jak tedy začít? Přístup „z nuly na sto“ u barefootu nefunguje. Nejsnazší je začít tam, kde jsme přirozeně naboso, například v letních měsících na zahradě, v lese nebo na louce, tedy na měkkém povrchu, který chodidla tolik nezatěžuje. Teprve potom má smysl začít trénovat na tvrdším terénu, jako je kamenina či beton, kde se naučíme věnovat větší pozornost tomu, jak celý krok odvíjíme.
V těchto situacích už se hodí i barefootová obuv, která chodidlo ochrání, ale zároveň nechá nohu pracovat. Její správný výběr přitom začíná doma – u samotného chodidla. „Nejlepší je nejdříve si obkreslit nohu na papír a změřit délku, šířku i výšku nártu a navnímat tvar chodidel. Se zbytkem už vám poradí ve specializovaných prodejnách, kde už dnes bývá standardem proškolený personál, který vám výběr prvního páru ulehčí,“ uzavírá Najbrtová.
