Sklo, smrt a krása: Dušičkový pop-up GLASS SOUL odhaluje křehkost věčnosti

Nadační fond Arte Bohemien zve širokou veřejnost i odborníky na čtvrtý ročník projektu GLASS SOUL DUŠIČKOVÝ POP-UP: KŘEHKÁ VĚČNOST, který se koná 2. listopadu a propojuje sklo, světlo a architekturu v duchovním a pietním kontextu. Letos výstava překračuje hranice České republiky a symbolicky propojuje Prahu, Hradec Králové a Madrid – kde je v Museo de Artes del Vidrio de Alcorcón (MAVA) představena pátá část projektu.

Výstava nabízí jedinečný pohled na současnou funerální kulturu, která v rukou předních českých umělců získává nový, hluboce estetický rozměr. Kurátorkou projektu je Martina Sikorová, která výstavu připravila ve spolupráci s Nadačním fondem Arte Bohemien.

Sklo jako symbol křehkosti i věčnosti

Návštěvníci se mohou těšit na skleněné sochy s funkcí uren, uložišť pietních artefaktů či pozůstalosti, ale i na další výjimečné funerální objekty – například japonské funerální kimono od módní návrhářky Naniche, obrazy a skici autorů uren či zcela novou práci The Cross od Jiřího Šuhájka, legendy značky Moser.

Novinkou letošního ročníku je prezentace světově uznávané sklářky Jitky Křemencové Skuhravé, jejíž tvorba je úzce spjata se značkou LASVIT. Pro kolekci GLASS SOUL vytvořila třídílné dílo Nobody – svícen, miniurnu ve tvaru parfému a hlavní broušenou urnu.

Součástí výstavy jsou rovněž práce Alžběty Jungrové, Vladimira 518, Zdeňka Fránka, Petra Písaříka, Antonína Střížka, Jana Gemrota, Federica Díaze, Vladimíry Klumpar Pavlik, Martina Janeckého, Zdeňka Lhotského, dua Belda & Beldová, Marka Číhala, Jakuba Janeckého, Michala Škapy a mnoha dalších.

Rozhovor s kurátorkou výstavy Martinou Sikorovou

Projekt GLASS SOUL propojuje současné umění, duchovnost a pietu. Jak se podle vás mění vnímání funerální kultury v dnešní době a jakou roli v tom může hrát umění ze skla?
Vnímání funerální kultury se v posledních letech proměňuje směrem k větší osobní odpovědnosti, citlivosti a autenticitě. Společnost se postupně učí mluvit o tématech smrti a ztráty s respektem, ale i s určitou přirozeností. Sklo v tomto kontextu hraje výjimečnou roli – je materiálem, který v sobě nese křehkost i trvanlivost, průhlednost i hloubku. Díky těmto vlastnostem dokáže zprostředkovat duchovní rozměr lidské existence a zároveň umožňuje dotýkat se tématu pomíjivosti s estetikou, která není smutkem, ale spíše poctou životu.

Letos se výstava rozšiřila i do Španělska. Jak vznikla myšlenka propojit českou a španělskou část projektu a v čem se podle vás tyto dvě kulturní roviny liší nebo doplňují?
Myšlenka propojit český a španělský kontext vznikla přirozeně z potřeby rozšířit dialog o životě a smrti do širšího kulturního rámce. Obě země mají hluboký vztah k symbolice, spiritualitě a řemeslu, ale každá ji vyjadřuje jiným jazykem. Česká tradice je spíše intimní, kontemplativní, zatímco španělská nese větší výrazovost, vášeň a kolektivní rozměr. Tyto rozdíly se v projektu krásně doplňují – vzniká prostor, kde se potkává tichá reflexe s intenzivním prožitkem, světlo s temnotou, sever s jihem.

Kolekce představuje díla od širokého spektra umělců – od sklářských mistrů po fotografy a architekty. Jak probíhá výběr autorů a podle čeho poznáte, že jejich tvorba do konceptu GLASS SOUL patří?
Kolekce GLASS SOUL je postavena na mezioborových spolupracích a na propojování lidí, jejichž tvorba se setkává v průsečíku dvou témat – pietního artefaktu a základního média skla. Vzniká tak přirozený dialog mezi autory různých profesí, které spojuje zájem o duchovní rozměr tvorby a hledání nových forem paměti a přítomnosti.
Nejde o formální kurátorský výběr, ale o citlivé propojování lidí, kteří dokážou skrze svou tvorbu reflektovat čas, pomíjivost a existenci. Když v díle cítím pravdivost, pokoru a respekt k tématu, vím, že do příběhu GLASS SOUL patří. Postupně oslovujeme i další autory z domácí i zahraniční scény. Tento přístup je sice náročnější, ale přináší obrovský přínos – autorům otevírá nový pohled na médium skla a nám umožňuje sledovat vznik zcela autentických děl. Mnozí u skla zůstávají i po skončení projektu, což potvrzuje, že náš cíl oživit smrt i rukodělnou výrobu se naplňuje.

Partneři a poděkování

Výstavu pořádá Nadační fond Arte Bohemien ve spolupráci s kurátorkou Martinou Sikorovou za laskavé podpory partnerů:
Městská část Praha 1, Statutární město Hradec Králové, Církev československá husitská – Náboženská obec Praha 1 – Staré Město a Královéhradecká diecéze, Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Komora pohřebnictví ČR, Pohřební ústav Pegas, Glaz Bridge, Český a moravský sklářský klastr a další.

Výstavy na čtyřech duchovních místech

Praha – Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

Staroměstské náměstí 1101, Praha 1 – Staré Město
10:00–12:00 bohoslužba | 12:00–17:00 výstava
Barokní dominanta Prahy, symbol svobody a duchovních hodnot.

Hradec Králové – Sbor kněze Ambrože Církve československé husitské

Ambrožova 728, Hradec Králové
16:00–17:00 koncert zvonohry v podání polské carillonerky Moniky Kaźmierczak a sólisty na lesní roh Michala Szczerby /17:00–18:00 výstava
Funkcionalistické dílo Josefa Gočára, kostel ve tvaru lodi se zvonkohrou a nádvořím světla.

Praha – Nová obřadní síň Olšanských hřbitovů

Vinohradská 949/157, Praha 3 – Žižkov
13:00–17:00 výstava
Novorenesanční prostor po rekonstrukci s mramorovým interiérem a moderním mobiliářem.

Praha 10 – Kaple svatého Václava, Vinohradský hřbitov

Vinohradská 294/212, Praha 10
13:00–17:00 výstava
Novogotická kaple s vitrážemi a atmosférou tichého souznění.