Po třech letech se oblíbená spisovatelka a scenáristka vrací k tomu, co umí nejlépe. S laskavostí, humorem a nadhledem zachycuje svět kolem sebe a připomíná, že ty nejcennější životní okamžiky často neleží v exotických destinacích, ale přímo za dveřmi našeho domova.

Atmosféra slavnostního křtu byla přesně taková, jakou by si čtenáři s Halinou Pawlowskou spojili. Uvolněná, srdečná a plná smíchu. Mezi hosty nechyběli Veronika Žilková, Agáta Hanychová, Lejla Abbasová, Jana Švandová, Hanka Křížková, Iva Hüttnerová ani řada dalších známých tváří. A protože večer připadl na svatého Martina, slavilo se i tradičními svatomartinskými specialitami.

Jakub Kohák opět dokázal rozesmát celý sál

Role kmotra nové knihy připadla Jakubu Kohákovi, dlouholetému příteli autorky, který nezklamal pověst baviče ani tentokrát. Ve svém vystoupení se vrátil k jejich dávným mediálním žertům a s typickou nadsázkou navázal na společnou historii.

„Kopačky bych si tentokrát vzal nazpátek a obnovil náš milý, milostný vztah. Však jsem také Halinu požádal v přímém radiožurnálním přenosu o ruku. Vím, je to moc hrrr a nahonem, ale Halinko, mladí jsme jen jednou!“

Publikum odměnilo jeho slova smíchem i potleskem. Právě podobná lehkost a schopnost dělat si legraci ze sebe samého patří ke kouzlu večera stejně jako k tvorbě samotné Haliny Pawlowské.

Obyčejný život jako nekonečný zdroj inspirace

Autorka během křtu poodhalila také zákulisí vzniku knihy. Přiznala, že navzdory desítkám vydaných titulů pro ni psaní stále představuje dobrodružství.

„Na psaní mě nejvíc baví, když mám dopsáno. Čtu si po sobě text a musím se sama usmívat. Připadám si jako běžec na trati, který běží jak o život a pak doběhne do cíle a vydechne si a je v něm taková ta euforie, že to už má za sebou.“

Inspirace přichází různě. Někdy jako záblesk, jindy jako dlouhé přemýšlení nad tím, co vlastně stojí za vyprávění.

„Někdy mám jen takovou prchavou myšlenku. Třeba zažívám nějakou situaci a v mozku se mi líhne: o tom bys měla napsat. Jindy ten nápad vysedím jak kvočna vejce. Prostě přemýšlím a přemýšlím, o čem a o kom by mě bavilo psát.“

Právě z podobných úvah se zrodil i Velký příběh. V době, kdy její přátelé vyráželi objevovat svět, zůstala autorka doma. A zjistila, že ani cestovat nemusí.

„Všechny mé kamarádky se v létě rozjely do exotických zemí, zůstala jsem jediná v Praze. Doma. S dcerou, s vnukem a s partnerem.“

Výsledkem je kniha, kterou sama charakterizuje velmi originálně:

„Knížka je vlastně takovým cestopisem po našem domě, kde účastníci zájezdu jsou má rodina, přítel a psi.“

Humor, který umí dojmout

Vedle smíchu se během večera objevily také dojemné vzpomínky. Jana Švandová ocenila především autorčin jedinečný styl a schopnost vyprávět:

„Baví mě její smysl pro humor a elegance projevu!“

Silný příběh přidala také Gábina Partyšová, která zavzpomínala na jeden z osobních rozhovorů s Halinou Pawlowskou.

„Jednou jsme si u sklenky vína povídaly s Halinou Pawlowskou a já se jí zeptala: Hali, co ti na světě nejvíce chybí? Co ti chybí ve tvém životě?“

Odpověď se týkala maminky, která jí celý život připomínala, aby si nezapomněla vzít košilku. Teprve po její smrti si autorka uvědomila, že právě tato drobná starostlivost byla jedním z největších projevů mateřské lásky.

„Uvědomila si, že je na konci rodinného řetězce a že už jí nikdo neřekne: Halinko, vezmi si košilku. A že se o její zdraví a košilku už nikdo nestará. To, co ji kdysi tolik štvalo, jí najednou nejvíc chybělo,“ připomněla Partyšová.

Kniha, která má čtenáře zastavit a potěšit

Přestože svět kolem nás bývá chaotický a uspěchaný, Halina Pawlowská věří, že dobrý příběh dokáže na chvíli přinést klid.

„Jsou šedé dny, svět je hodně turbulentní, zprávy dostáváme děsivé a neustále jsme ve střetu s adrenalinem. Jestli chcete zažít klid, jestli se chcete usmát nad ženou, která má své specifické problémy a zažívá své specifické radosti, tak si mou knížku přečtěte! Myslím, že by ve vás mohla zažehnout pocit, že vše je vlastně docela fajn a že se máte hezky!“

A zdá se, že její čtenáři mají důvod k radosti i do budoucna. Autorka totiž naznačila, že by se ráda vrátila ke svému někdejšímu tempu pravidelného vydávání knih.

„Myslím, že by má vydavatelka Romana Přidalová měla radost. A když ona má radost, tak mám taky radost. Takže ano, pokusím se zase zasednout do svého tvůrčího jednoletého vlaku.“

Po čtyřiačtyřiceti vydaných knihách tak Halina Pawlowská znovu dokazuje, že velké příběhy nemusí vznikat ve světových metropolích ani na dobrodružných expedicích. Někdy stačí otevřít oči a podívat se na život kolem sebe. Právě tam se totiž často ukrývá to nejcennější.