Jitka Sedláčková: žena, která si nosí vlastní svět. A možná i vlastní tajemství
Na společenském večeru finalistů Muže roku 2026 se objevila jako někdo, kdo přesně ví, jak chce vstoupit do prostoru. Jitka Sedláčková, v zelených šatech s jemným leskem, modrým šátkem přehozeným přes ramena a hravým medvídkem na krku, působila jako žena, která si svůj styl nebere z trendů, ale z nálady. Z té, která se rodí někde mezi radostí, nadhledem a schopností udělat si ze života malou scénu, která baví i ostatní.
Její ikonický modrý medvídek se stal nejen doplňkem večera, ale i hlavním hrdinou příběhu, který herečka vyprávěla s lehkostí, jakou umí jen ona. Náramek za více než pět tisíc eur, který jí partner Pavel Töpfer chtěl koupit během jejich zahraničního pobytu, se nakonec vrátil zpět do zlatnictví. Medvídek za dvacet osm eur zůstal. „Ten mi dělá radost,“ řekla Jitka tónem, který přesně vystihuje její současnou filozofii, nepotřebuje velká gesta, stačí jí malé věci, které mají duši.
A právě při vyprávění o cestách, o zážitcích z ciziny a o tom, jak se člověk někdy rozhodne jinak, než čekal, přišla i věta, která se vznášela nad večerem jako jemný parfém. Na otázku, zda se během zahraničního pobytu neodehrála i svatba, odpověděla s úsměvem, který byl víc než slova: že některé věci si nechá pro sebe, protože „mohla proběhnout, ale v Česku neproběhla“.
Nic víc. Nic míň. Jen elegantní náznak, který nechává prostor fantazii, a zároveň ukazuje, že Sedláčková je ženou, která si své soukromí chrání stejně pečlivě jako své šperky.
Večer v Lávkaparku byl pro ni příjemnou zastávkou v období, kdy se učí žít pomaleji, ale radostně. Finalisty Muže roku pochválila za energii, vzdělanost i odhodlání. A sama působila jako někdo, kdo už své malé vítězství má, možná v podobě medvídka, možná v podobě prstýnku, o kterém se zatím jen šeptá.
Sedláčková tak zůstává přesně tím typem ženy, který Topvogue miluje: osobitá, stylová, lehce tajemná, s vlastním vnitřním světlem, které nepotřebuje reflektory, aby bylo vidět.
