Tuky v jídelníčku: Které prospívají a kdy je dobré zpozornět
Tuky samy o sobě nejsou nepřítel. To, zda tělu prospívají, nebo ho naopak zatěžují, záleží především na jejich typu, množství a dlouhodobém zastoupení v jídelníčku. Zatímco kvalitní nenasycené tuky podporují zdraví srdce i rovnováhu střevního prostředí, trans tuky a nadbytek méně vhodných zdrojů zvyšují cholesterol, podněcují zánětlivé procesy a mohou narušovat trávení i mikrobiom. Místo radikálního vyřazování tuků proto dává větší smysl celková úprava jídelníčku a životosprávy.
Je potřeba mít na paměti, že samotná přítomnost tuků ve stravě není problém. Tím se může stát až jejich složení a dlouhodobý poměr. V zásadě totiž rozlišujeme tři hlavní skupiny tuků: nasycené, nenasycené a trans. První dvě skupiny v rozumné míře obvykle nebývají problematické. Nasycené tuky najdeme například v másle, mase nebo kokosu. Není je třeba démonizovat, ale jejich příjem by měl být omezený, protože při nadbytku mohou způsobovat potíže. Nenasycené tuky se naopak běžně vyskytují například v olivovém oleji, rybách nebo ořeších a mají ochranný efekt. Třetí kategorie, trans tuky, se však od prvních dvou zásadně liší.
„Trans tuky patří mezi typy tuků, u nichž není znám žádný zdravotní benefit a které jsou z hlediska dlouhodobého zdraví považovány za nejrizikovější. To je zásadní rozdíl. Zatímco nasycené a nenasycené tuky samy o sobě škodlivé nejsou, u trans tuků platí, že čím méně jich člověk přijímá, tím lépe,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., jež se mimo jiné podílí i na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu v Chromozoom.
Střevní mikrobiom pod tlakem
Jak už bylo naznačeno, trans tuky nemají žádné ochranné kvality. Zvyšují LDL cholesterol, snižují HDL cholesterol a podporují zánětlivé procesy v těle, čímž přispívají k rozvoji aterosklerózy a zvyšují kardiovaskulární riziko. U nasycených tuků je situace složitější. V jejich případě rozhoduje především dlouhodobý nadbytek a celkový kontext jídelníčku, zejména pokud jsou součástí nekvalitní, ultrazpracované stravy. Pak mohou významně přispívat k metabolickému zatížení organismu.
„Negativní mechanismy souvisejí především se změnami v rovnováze lipoproteinů, zvýšením systémového zánětu a narušením funkce cévního endotelu. Nevhodně složená nebo velmi tučná jídla mohou u citlivějších jedinců vyvolat pocit těžkosti po jídle, nadýmání či nevolnost. Trávicí obtíže, jako je průjem po tučných pokrmech, však častěji souvisejí s individuální tolerancí nebo poruchami trávení tuků (např. funkcí žlučníku či slinivky) než pouze s kvalitou tuků ve stravě,“ popisuje Barbora Procházková.
Tuky navíc neovlivňují jen srdce a cévy, ale zásadně se promítají také do zdraví střevního prostředí a mikrobiomu. Jejich vztah je obousměrný: mikrobiom ovlivňuje metabolismus tuků, zatímco složení tuků ve stravě zpětně proměňuje samotný mikrobiom. Střevní mikrobiom vstupuje do metabolismu tuků prostřednictvím přeměn žlučových kyselin a produkce metabolitů, které ovlivňují vstřebávání tuků, energetický metabolismus i zánětlivé procesy v organismu.
„Při vysokém příjmu méně vhodných tuků, zejména v kontextu celkově nekvalitní stravy, může docházet ke změnám ve složení střevního mikrobiomu, včetně posunů směrem k méně příznivému metabolickému a zánětlivému profilu a ovlivnění metabolismu žlučových kyselin. Tyto změny se mohou promítat nejen do trávení, ale i do širšího metabolického nastavení organismu. Naopak kvalitní zdroje tuků, zejména při vyváženém jídelníčku bohatém na vlákninu, podporují zdravější lipidový profil a mohou přispívat k udržení stabilního střevního prostředí,“ připomíná Procházková.
Klíčem je úprava jídelníčku a životosprávy
Z výše uvedeného vyplývá, že nejlepší řešení spočívá ve změně kvality jídelníčku a celkové stabilizaci životosprávy, nikoli v úplném vynechání všech tuků. Prvním krokem je omezení ultrazpracovaných potravin, nevhodných tuků a alkoholu. Zároveň je žádoucí zvýšit příjem vlákniny, kvalitních tuků a celistvých potravin. Významnou roli hraje také pravidelný režim, dostatek spánku, pohyb a práce se stresem. To je důležité i proto, že stav střev a mikrobiomu není dán pouze tím, co člověk jí, ale i celkovým životním stylem. Trans tuky je na místě co nejvíce eliminovat, u nasycených tuků je realistickým cílem spíše jejich omezení a nahrazení kvalitnějšími nenasycenými zdroji.
Metabolismus tuků ale není u všech lidí stejný a významnou roli v něm sehrává i genetika. Ta ovlivňuje například hladiny cholesterolu, reakci na příjem tuků nebo riziko dyslipidémie. „Genetika pomáhá vysvětlit, proč někteří lidé vyšší příjem tuků tolerují lépe než jiní. Vedle genetiky může být užitečným nástrojem i analýza mikrobiomu, které se věnuje také Chromozoom. Ta pomáhá odhalit nerovnováhu ve střevním prostředí, sníženou diverzitu nebo přítomnost méně žádoucích bakterií. Její přínos spočívá hlavně v personalizaci doporučení pro úpravu stravy a životního stylu. Současně je ale důležité zdůraznit, že výsledky je potřeba vykládat v širším kontextu klinického stavu a dalších faktorů, ideálně s návaznou odbornou konzultací,“ uzavírá Barbora Procházková.
