Jazzové útesy je název dvojalba Heleny Blehárové, křest proběhne 20. listopadu v Brně

I když se zpěvačka Helena Blehárová zapsala do povědomí publika hitem Š š š a natočila spoustu popových písniček, její doménou byl a je swing a jazz. Mnozí si ji pamatují jako pěveckou hvězdu slavného Orchestru Gustava Broma, což dokládá i 2CD nazvané Jazzové útesy. Křest dvojalba proběhne v pondělí 20. listopadu v 16 hodin v Knihkupectví Barvič & Novotný na České ulici v Brně.

Na dlouho očekávaném dvojalbu najdou posluchači studiové nahrávky stejně jako live snímky, které byly natočené v zahraničí. Je skutečností, že od počátku své umělecké dráhy se věnovala zejména jazzovým skladbám a scatu, ale v průběhu času zavítala také k tanečním a bluesovým písním.

Často jí tleskali na velkých festivalových pódiích v Německu, Francii, Anglii, Švýcarsku nebo v Polsku a tehdejší Jugoslávii. Helena Blehárová natočila desítky nahrávek v tehdejším Československém rozhlase Brno a Bratislava, nebo pro vydavatelství Supraphon, Panton a Opus. V létě letošního roku oslavila Helena Blehárová kulatiny, a tento exkluzivní dvoudiskový výběr 43 nahrávek připomíná její nejoblíbenější písně, především z rozhlasového archivu.

Helena Blehárová začala zpívat v rodné Žilině, kde také absolvovala postupně první pěvecké krůčky. V rodném městě vystudovala gymnázium stejně jako zdravotní nástavbu, ale to už věděla, že by se přece jenom raději věnovala zpívání.

„Jako amatérská zpěvačka jsem měla za zády jazzovou kapelu Acryl a dost jsem se v tom vyžívala," vzpomíná. "Tehdy jsem se do jazzu zamilovala. Nebýt toho, že si mě na bratislavské Soutěži tvořivost mládeže všiml saxofonista Zdeněk Novák, který na mě upozornil Gustava Broma, tak nevím, kam by se moje zpívání ubíralo. Ale měla jsem obrovské štěstí – místo práce rentgenové laborantky jsem nastoupila do slavného bandu Gustava Broma na uvolněné místo po zpěvačce Jarmile Veselé. Tehdy jsem se natrvalo zabydlela v Brně.”

První singl jí vyšel v roce 1963, v následujícím roce se probojovala do první desítky nejoblíbenějších zpěvaček v anketě Zlatý slavík. Prakticky celá šedesátá léta (1962 - 1968) nahrávala a koncertovala s Orchestrem Gustava Broma. Nešlo jen o domácí štace, ale také o řadu vystoupení v zahraničí, ať už v rámci turné nebo prestižních jazzových festivalech.

Vedle jazzových skladeb točila i popové písničky, hostovala v pražském Semaforu a dokázala zazářit na zahraničních festivalech (polské Sopoty, bulharský Zlatý Orfeus, veletrh hudebních společností MIDEM v Cannes). Později zpívala s kapelou Strýci, se skupinou Václava Zahradníka, v komorním pořadu s dvojicí Lasica - Satinský, v programu Josefa Laufera nebo v Banjo bandu Ivana Mládka...

Velkým hitem byla v roce 1967 skladba Š š š, kterou později přezpívala do filmového muzikálu režiséra Filipa Renče Rebelové (2001) Zuzana Norisová. „Tu písničku tehdy objevil můj tehdejší brněnský textař, později úspěšný fotograf, Jan Fiala,” vzpomíná Helena Blehárová. „Volal mi jednou pozdě v noci, že slyšel v rádiu písničku Sugar Town v podání Nancy Sinatrové a že si myslí, že by to byla písnička přesně pro mne a že už má i napsaný text. A tak vznikla Š š š - dodnes ji lidé chtějí na mých vystoupeních slyšet.”

Slušně nasazené tempo zvolnila zpěvačka počínaje rokem 1973, kdy se stala maminkou. K práci se vracela pozvolna. Začala opět zpívat s Orchestrem Gustava Broma, přitom si budovala svůj vlastní repertoár, který se projevil i na prvním studiovém albu lakonicky nazvaném Helena Blehárová (1976).

Během své kariéry Helena Blehárová odolávala léta nejrůznějším nabídkám z Prahy i ze zahraničí a dodnes žije v Brně. Dodnes také příležitostně vystupuje, a to právě s jazzově laděnou muzikou. Jejím manželem je brněnský výtvarník Ivan Blažek, s nímž má jedinou dceru Andreu. Dnes se někdejší pěvecká hvězda Bromova big bandu těší ze dvou vnuků - Gabriela a Jakuba. Ale určitě má radost i z dvojalba, které přináší to nejlepší, co v jazzové hudbě natočila.

Na zmíněný brněnský křest se těší nejen Helena Blehárová, ale také hudebník skupiny Synkopy 61 Petr Směja, moderátor Martin Jurčo a vydavatel Tomáš Padevět.

Robert Rohál

Foto Robert Rohál